Svatby napříč historií

Svatby v období 17. století

   Svatební veselí šlechtické rodiny (Kounicové) se od poloviny 17. století odehrávalo na zámku v Zahrádkách. Už Valdštejnova dcera Kateřina, která se provdala za Rudolfa Kounice, přijela po svatbě do České Lípy, aby si nechala na lodžii zámečku Červený dům holdovat od místních měšťanů. Slavnost sice proběhla, ale českolipští svou novou paní nepřijali právě vlídně. Nepostavila se za ně ve sporech o městských svobodách a projevovali jí proto jen povinnou úctu. Však také Kateřina Kounicová se již do svého města nikdy nevrátila.


Holdování českolipských měš’tanů Kateříně Kounicové 1654

Svatba jako slavnot, to bylo 18. století

Měšťanské svatby v 18. století začaly nabývat určitých rysů výjimečné slavnosti. Především narůstal počet družiček, aby byl utvořen náležitý průvod. Jako Božím Těle měly košíčky s květy a sypaly je před slavnostní kočár s nevěstou. Ve zdejších podmínkách byl průvod základem měšťanské pýchy před veřejností.

   Po roce 1706 se měšťanské svatby odbývaly stále více než v hlavním městském kostele sv. Petra a Pavla, v chrámu Narození P. Marie. Po městském požáru 1787 se svatby přesunuly více do klášterního kostela Všech svatých, který se stal kostelem farním.

19. století a sňatky z rozumu

Zatímco v 18. století bývala nevěsta často z venkova, tak v první polovině 19. století se nápadněji odbývaly „sňatky z rozumu“ mezi vrstvami obchodníků a různých podnikatelů, hlavně majitelů kartounek. V těchto společenských vrstvách místních obyvatel se často objevují sňatky bohatších vdovců s mladičkými měšťanskými dcerkami. Tady často fungovala potřeba dobrého zajištění, neboť nevěsty pocházely z poměrů chudších nebo nejistých, často třeba krachujících obchodníků. Tento fenomén, typický pro většinu měst v Čechách se častěji vyskytuje v povídkách Jana Nerudy.

.                     

Svatba plukovníka Kosaře                    Svatba manželů Göschlových                        Anonymní civilní sňatek 19. 3. 1944
legionáře asi 1925                                    30. léta.    

Svatební veselí v první polovině 20. století

Na začátku 20. století se objevují první civilní sňatky. Podle rakouských zákonů se konaly na okresních úřadech před okresním hejtmanem nebo jím pověřenou osobou. Tu možnost využívali hlavně lidé z nuzných poměrů a nejvíce ti, kteří pod vlivem agitace sociálních demokratů vystupovali z církve.

   V roce 1914 proběhly první takzvané „válečné svatby“. Vedle důvodů citových, hrály svou roli také nezbytné potřeby zabezpečit rodinu sociálně, zvláště kdyby živitel v bojích zahynul. Situace válečných vdov byla nevalná, protože státu se nedostávalo prostředků k vyplácení vdovských penzí.

   V době meziválečné se v České Lípě objevil určitý kontrast. Dosti velká část Čechů si zajišťovala sňatky civilní, protože odpadli od katolické církve. Část z nich přešla k Církvi československé, ale tato neměla dostatečné zázemí. Před touto církevní institucí bylo třeba držet sňatky až v Bělé pod Bezdězem nebo v Mladé Boleslavi. Naproti tomu se u německého obyvatelstva udržovaly sňatky církevní. Případné české sňatky katolické se konaly v kostele sv. Maří Magdaleny, kde byl k dispozici český kněz. Sňatků národnostně smíšených přibývalo, ale pozdější život a poměry, zvláště za druhé světové války a po ní, přivedly tyto páry někdy do vážných komplikací.

1.světová válka přinesla opět celkem truchlivé „válečné sňatky“. Nacistické úřady tlačily stále více na muže nějak stranicky organizované, aby přijímali civilní sňatky před úředníkem landrátu (dříve okresní úřad). Snažily se dokonce, aby byly atraktivnější, totiž s proslovy a nacistickou symbolikou.

 

Autor/foto: Mgr. Ladislav Smejkal, historik